Koruna stromu

Celý tento web se nejmenuje V koruně stromu náhodou. Je to vlastně celý můj život, mé poznávání a poznání, mnoho cesta a cestiček, kterými jsem šel a i stále po některých jdu, mnoho žen, mužů, filozofů žijících nebo už dávno spolehlivě mrtvých, mnoho míst, kde jsem se nějak cítil a cosi prožíval a dával tomu kdejaké nálepky, přívlastky a emoce. Celý tento soubor tisíců malých větviček tvoří tu pomyslnou Korunu stromu a já sedím v ní, jsem jí, ona mne prorostla a já si mohl s pokorou uvědomit, že mé JÁ je složeno z těchto větviček, že vlastně mé JÁ neexistuje, že je to iluze vytvořená přivlastněním si prožitku bytí v jakékoliv formě, čase a prostoru.

Cesta

Pro všechny z vás, kteří se stejně jako kdysi já, lopotíte po Cestě, je zde tento skromný web a vězte, že je třeba se lopotit, je třeba si zoufat a plakat, dělat omyly, chyby, třeba i hříchy, protože nelze jinak. Každý z nás si musí projít svoji vlastní cestu skrze mysl a ego, aby měl ten extrémní prožitek stavu existence filtrovaný přes software ega, přes ty iluzorní pravdy, které nám ten náš program podsouvá, stejně jako ty iluzorní lži, chyby a hříchy, a my mu věříme, jinou možnost totiž nemáme, tím myslím v tu chvíli ji nemáme, neb ji neumíme pochopit, nejsme ještě zralí, nejsme schopni vidět, co s námi dělá. Je to, jako když stoupáte po schodech na vrchol pyramidy. Z každého schodu vidíte svět jinak. Není možné sdělovat těm, kdož jsou na pátém schodu, co vše mohou vidět z 36. schodu. To není možné, oni to prostě nevidí, oni nejsou slepí či zabednění, oni jsou jen prostě na pátém schodu. Pro ně je hřích či krádež něco špatného a odsouzeníhodného a nemohou vnímat a pochopit, že to je jen důsledek vlády ega, důsledek jeho manipulace s nimi s jejich celým komplexem vnímání a bytí a že oni nemohou činit jinak, oni nemohou si sednout a na chvíli žasnout nad tou nádherou přírody a sluncem zalitou krajinou bez jha jejich softwaru, oni nevidí slunce a větve stromů táhnoucí se do dáli a blankytně zářící nebe a klid žitý uvnitř, oni vidí chlad a svíravou vlhkost, mají v sobě hlad a touhu po úniku, strach a nejistota jimi smýká, jsou polapeni, jako kdysi Frodo z Pána Prstenů, vidí jen stíny a smrt. Tady je na místě soucit a pochopení, s nimi i se sebou a pro sebe. Že jedno jste, ač rozděleni. Nelitujte. Není koho.

Do středu

V koruně stromu je mnoho různých cestiček, odkazů a větví, které každého z vás osloví různě. Kdysi staří taoističtí či zenový mistři učili ve svých chrámech a skalních obydlích svými originálními způsoby, často velmi tvrdými. Nejsem ani mistr a ani nežiji v jejich době. Zkusme to brát tak, že nežijeme my, ale že jsme žiti, že netančíme, ale jsme tím tancem, jsme projevem Vědomí, Absolutna, Taa, Universa. Buďme tedy ve své vlastní originalitě bez posuzování, bez představ o tom, jaké by to mělo být a co by se mělo žít. Neposuzujeme jeden druhého a ani sami sebe, nemějme očekávání, domněnky, představy. A když je máme, buďme s nimi spokojení. To je naše projevení v tomto světě, to náš schod a až ho prožijeme a pochopíme, přejdeme k dalšímu. A kam to jdeme? K bodu nula. Do středu cyklonu. Do stavu absolutního klidu v absolutním pohybu a obráceně. Do stavu sjednocení se s Jediným.

Sledujte novinky

Pokud chcete být občasnými čtenáři článků blogu, či účastníky některých ze seminářů a cvičení, nebo jen inspirativními pozorovateli, můžete se zde přihlásit. Budu rád.

Ozvěte se mi

7 + 4 =

Adresa

Na Klaudiánce 784/28
147 00 Praha 4 - Podolí

Provozní doba

Na objednávku